Wendy the Bully

Když jsem chodila do deváté třídy na základce, šikanovala mě tam jedna holka jménem Wendy. Nejsem ten typ člověka co by ho těšilo že má nepřítele, ale když si na vás ve škole někdo zasedne a vy nejste dost silní na to, abyste se dokázali bránit, tak těžko hledáte kam se schovat. Stěžovat si řediteli nemělo moc smysl, protože jsem přesně věděla co by mi řekl. Navrhl by, abychom si to s Wendy vyříkaly. A kdyby se pak děcka dověděly, že jsem za ním šla, měla bych to na talíři furt.

Problém byl v tom, že Wendy byla mezi mými spolužáky mnohem oblíbenější než já. Nebo to možná bylo tak, že z ní ostatní měli hrůzu a báli se jí vzepřít nebo se jeden druhého zastat. Wendy byla opravdu zlá a měla jsem dojem, že si vysloveně užívá toho, jak otřesně se k nám chová. Kdykoli jsem byla v budově školy, snažila jsem se před ní schovat. Když se ke mně přiblížila, pokusila jsem se vždycky tajně odplížit. Ona mě ale vytrvale hledala a jakmile mě našla, začala mi vyhrožovat tím, že mi něco provede.


Jednou mi řekla, ať jí odnesu učebnice ze školního autobusu do třídy. Byla jsem v tu chvíli mezi dětmi a předpokládala jsem, že se na mě neodváží. Nahlas jsem ji odmítla, tak aby to všichni slyšeli. Nikdo se mě ale nezastal. Ostatním dětem bylo fuk co Wendy provádí, hlavně aby to neprováděla jim. Takže to dopadlo tak, že mě Wendy zvalchovala a ostatní jenom přihlíželi. Od toho dne jsem aspoň měla jasno v tom, že nemá cenu spoléhat se na lidi, kteří se bojí problémů.

Další den jsem se rozhodla nejít do školy. Za to utrpení a zesměšňování mi to opravdu nestálo. Ráno jsem dělala jako že se oblékám, ale ve skutečnosti jsem čekala, až máma odejde, abych mohla všeho nechat, lehnout si na gauč a dívat se na televizi. A přesně tak jsem strávila celý den. Tak jsem taky objevila svůj nejoblíbenější seriál Dallas.

Na Dallas se dívám už patnáct let. V průběhu té doby jsem dodělala střední školu, prošla celou řadou různých zaměstnání, provdala se a vzápětí rozvedla, ale dívat jsem se nepřestala ani na chvíli. Kdykoli běžel Dallas v televizi a já měla být v práci, buď jsem si změnila pracovní program nebo jsem si ten díl nechala od někoho nahrát. Nějak jsem to prostě vždycky zařídila, abych o nic nepřišla.

V seriálu je celá řada postav a občas se v něm nejde tak úplně vyznat. Lidi co umřeli se třeba najednou zase objeví. Nic z toho mně ale nevadí. Dokud všichni hezky vypadají a záporné postavy dostanou co proto za ubližování jiným, se sledováním nepřestanu. Škoda, že jsem ten seriál neznala už na základce. Určitě bych se z něj dověděla jak se vypořádat s lidmi jako byla Wendy.