Thursday, September 1, 2016

My Two Boyfriends

Jsem zamilovaná do dvou mužů. Mně je 25 a jim 30, jednomu i druhému. S oběmi jsem se seznámila před třemi lety a s oběmi nějakou dobu chodila. Poté jsem se rozhodla pro svého současného partnera. Zpětně mám čím dál víc dojem, že nešlo ani tak o mou vlastní volbu. Spíš došlo k tomu, že můj současný přítel na mě v té době víc tlačil a druhý byl naopak zdrženlivější. Nakonec jsem se prostě svezla s tím co mi narýsoval můj partner, aniž bych nad tím nějak hluboce přemýšlela nebo pořádně zvážila všechny možnosti.

Abych ale nevyvolávala nesprávný dojem, musím zdůraznit, že svého přítele mám moc ráda. Je to krásný chlap, cílevědomý a hodný. Když mi před nějakou dobou doktoři našli vážnou nemoc, celou dobu se o mě moc hezky staral a nebýt jeho, určitě bych se z toho dostávala mnohem dýl. Zároveň jsme ale takovým tím párem, který spolu jde na večeři a tam zjistí, že jeden druhému vlastně nemá moc co říct. Hlavními koníčky mého partnera jsou basketbal a vydělávání peněz. Ani jedno z toho mě moc nebere. Podobně platí, že často chodím sama do divadla, protože jemu moje kulturní záliby připadají nudné. Poslední dobou mi pak velice leze na nervy jeho vytrvalá snaha změnit mě k obrazu svému. Rád by, abych nosila víc makeupu, kupovala si vyzývavěhší oblečení a začala chodit do posilovny.

No a pak je tady ten druhý kluk. Nedávno jsme ve svém vztahu navázali tam, kde jsme posledně skončili. Vídáme se zhruba jednou za dva měsíce a úžasně si spolu vždycky popovídáme. Šíleně mě přitahuje - nejsem si vůbec jistá, jestli by náš případný vztah vydržel, ale moc ráda bych to aspoň zkusila. Občas mě napadne, že by bylo skvělé, kdyby se se mnou přítel rozešel, abych to mohla provést bez pocitu viny. Přítel je fakt hrozně fajn člověk a lidi jako on si nezaslouží dostat kopačky. Chci se zachovat správně, ale vlastně nevím co to v téhle situaci znamená.

Když odhlédneme od toho, že se na scéně objevil případný Pan Úžasný č. 2, mám dojem, že ve tvém vztahu s Panem Úžasným č. 1 existují vážné problémy. Vydělává sice hodně peněz, ty se s ním ale příšerně nudíš. A svými pokusy tě vylepšit ti naznačuje, že mu přijdeš nijaká a málo reprezentativní, nebo že jsi krásná žena, která má na víc a měla by o sebe víc pečovat? Vzhledem k tomu, že jsi mu už v této fázi v duchu nevěrná, měli byste asi s oním druhým hochem seriózně probrat, co k sobě cítíte. Pokud k tobě cítí to co ty k němu, pak by ses měla zachovat slušně, ukončit svůj stávající vztah a až poté zahájit nový. I pokud uslyšíš jinou odpověď, pochybuju, že si náhle vytvoříš citový vztah k NBA nebo rudé rtěnce.  Nezůstávej ve stávajícím vztahu jen proto, že bys cítila vyčitky svědomí, pokud bys odešla. Pětadvacet let je příliš nízký věk na to rozhodnout se setrvat desetiletí ve vztahu, v němž si s partnerem nemáte co říct. Dojde-li k tomu, že se rozejdete, nepochybuju, že po několika okamžicích samoty bude tvůj přítel obklopen davem mnohem vyzývavěji oblečených žen než jsi ty.

Lisa Has Just Flown In

Ahoj drahý! Jsem teď u Michaela. Přijela jsem sice až před půl hodinou, ale říkala jsem si, že ti napíšu, abys věděl, že je všechno v pořádku. Tak jak jsi říkal, v letadle jsem se po pár hodinách začala příšerně nudit. Měls pravdu, měla jsem si sebou vzít něco na čtení. Příště to udělám. Jinak ale proběhl let bez problémů. Dokonce jsem se i trochu prospala, což bylo fajn.

Když jsem dorazila do Prahy, bylo tam úžasné počasí, mnohem hezčí než to, co jsme měli posledních pár dnů v Iowě. Nejdřív jsem si prošla pár obchodů a pak jsem se asi tři hodiny jenom tak procházela po nejkrásnějších místech ve městě a pak už jsem nasedla do vlaku sem. Doufala jsem, že se ve vlaku ještě trochu dospím a to se mi povedlo, i když tam byl docela hluk.

What Do You Do About Crappy Service?

Co uděláte, když na vás obsluha v restauraci kašle? Najdete v sobě odvahu zvednout se a prostě odejít? Já jo. Dokonce jsem přesně tohle udělal nedávno na obědě. Naše grupa vyrazila na oběd do místního Tumbleweed. Celkem nás bylo šest. Mají tam speciální menu, jehož cílem je vás co nejrychleji odlifrovat zase pryč. Takový je minimálně záměr. Pokud na vás připadne mizerná obsluha, zůstane u záměru.

Přišli jsme kolem 11:45 a bylo nám řečeno, že to potrvá asi čtvrt hodinky. Sedli jsme si k baru, že se najíme tam. Pak si ale někdo všimnul, že na zahrádce je volno a zeptal se jestli je zavřená. Barman se zeptal servírky, jestli by si chtěla vzít jeden stůl navíc a jestli by se mu mohla postarat o pár "lidiček". Nekecám, najednou z nás byli jeho lidičky.

Short and Pale and Old and Homely

Tak jsem konečně dodělala jarní úklid. Teď už chápu proč lidí uklízí takhle festovně jenom jednou za rok. Hrozná pruda, tenhle úklid. To nebyly chuchvalce prachu, to byly mraky prachu. A vysavač jel na takové obrátky že jsem ho málem úplně zrušila.

Nejhorší domácí práce ze všech ale musí být vyklízení skříní. Ten bordel co jsem v nich našla, tomu neuvěříte dokud to nespatříte na vlastní oči. Možná jsem sentimentální stará babka, ale já v sobě prostě nemůžu najít sílu vyhodit svoje staré polštáře. Taky jsem zjistila, že pořád ještě mám nějaké věci, které nám rozdávala ta sestřička v sedmé třídě v tělocviku.

My Trip To Savoonga

Představte si, že hledáte nějaké zajímavé místo, kam byste mohli jet v zimě na dovolenou. A k tomu si představte, že jste cvok. V takovém případě byste mohli vytáhnout mapu Aljašky, vyhledat na ní Anchorage, její největší město, a pak usoudit, že to ještě není dostatečně šílené a posouvat prst směrem na severozápad, přes různá pohoří, napříč miliony čtverečních kilometrů divočiny, dokud vám pod ním úplně nezmizí pevnina. V tu chvíli jste v Nome. O Nome se říká, že je domovem pro desperáty, hrdlořezy a napůl mrtvé.

Week-To-Weeker

Osmnáctiletý Jeff Rogers se loni v zimě vykašlal na školu a začal se pokoušet o získání GED. Teoreticky v současné době šetří na studium na vysoké škole, to se ale ukázalo jako větší oříšek než Jeff původně přepokládal. Nedávno si našel práci v obchodě s obuví v Bostonu. Před dvěmi týdny obdržel svou první výplatu ve výši $201. Ani se nenadál a všechny peníze někam zmizely.

Jelikož Jeff nemá účet v bance, musel si nechat šek proplatit a přitom mu naúčtovali jednoprocentní poplatek. Poté zaplatil svůj hlavní výdaj, pojištění na auto, za které platí měsíčně $95. Auto mu připadlo po babičce, která jej kvůli svému zdravotnímu stavu nemůže využívat. Během posledního půl roku investoval Jeff zhruba $400 do oprav, ale auto tak jako tak neprošlo technickou kontrolou. Ne že by to Jeffovi bránilo v tom, aby jím jezdil. Jak říká, díky autu nemusí být na nikom závislý. "S autem objezdím denně deset pochůzek. Pokud jezdíte autobusem, stihnete čtyři, a tím nic neušetříte."

Wendy the Bully

Když jsem chodila do deváté třídy na základce, šikanovala mě tam jedna holka jménem Wendy. Nejsem ten typ člověka co by ho těšilo že má nepřítele, ale když si na vás ve škole někdo zasedne a vy nejste dost silní na to, abyste se dokázali bránit, tak těžko hledáte kam se schovat. Stěžovat si řediteli nemělo moc smysl, protože jsem přesně věděla co by mi řekl. Navrhl by, abychom si to s Wendy vyříkaly. A kdyby se pak děcka dověděly, že jsem za ním šla, měla bych to na talíři furt.

Problém byl v tom, že Wendy byla mezi mými spolužáky mnohem oblíbenější než já. Nebo to možná bylo tak, že z ní ostatní měli hrůzu a báli se jí vzepřít nebo se jeden druhého zastat. Wendy byla opravdu zlá a měla jsem dojem, že si vysloveně užívá toho, jak otřesně se k nám chová. Kdykoli jsem byla v budově školy, snažila jsem se před ní schovat. Když se ke mně přiblížila, pokusila jsem se vždycky tajně odplížit. Ona mě ale vytrvale hledala a jakmile mě našla, začala mi vyhrožovat tím, že mi něco provede.

I Guess I Got A Girlfriend

Nazdar borci. Co nového? Povím vám, u Anchowerů je občas pěkný vichr. Třeba teď mi začaly u auta vrzat a drhnout brzdy a hned jsem měl blbou náladu. S tím autem furt něco je. Už jsem ho v jednu chvíli chtěl prodat a přenechat všechny starosti s opravami někomu jinému, ale pak šel benzín nahoru na $3 a moje auto má spotřebu nějakých 6 litrů na 100km. Ceny benzínu mě teda pěkně serou. Pamatuju si, že svého času jsem brával plnou nádrž za $12.

Auto jsem zavezl do opravny a nechal si tam brzdy opravit. Pak jsem celý den ještě vychytával drobnější problémy. Dopadlo to tak, že jsem musel vyměnit svíčku, kabely, filtry, prostě všecko. Dokonce jsem poutíral i všechnu špínu z motoru. Strašně mě nebaví se do podobných akcí pouštět, ale jak jsem jednou celý od oleje, tak je to suprový pocit. Teď je autíčko ve výborném stavu, což se o jeho majiteli říct nedá.

The Replacement

V červnu roku 1945 se 43-leté ženě v malém městě v Pennsylvánii narodil syn. Byl to svého druhu zázrak a to nejen kvůli jejímu věku. Tillie se svým manželem Maxem, kterému v té době bylo 50, byli naprosto zdrceni od chvíle, kdy před 11 měsíci při pádu vojenského letadla nad Itálií zahynul jejich jediný syn Cal. Cal byl 20-letý navigátor leteckých sil, který měl vizáž filmového hrdiny – krásný mladý Američan se zářivou budoucností.

Cal vstával brzy ráno a až do tmy pomáhal svým rodičům v jejich obchůdku s potravinami. Od svých mladých let měl vzácný talent na udržování pořádku mezi svými třemi sestrami. Střední školu dokončil jako nejlepší student ve třídě, byl vynikajícím debatérem a měl mimořádně velký okruh kamarádů. Když se se svou přítelkyní Charlotte ocitli na tanečním parketu, všichni se zastavili a nespustili z nich oči. Charlotta byla do mého bratra bláznivě zamilovaná a nemohla se dočkat až se Cal vrátí domů a vezmou se.

The Old Man and the Bus

Někdy zhruba před rokem jsem seděl v autobuse na hlavním nádraží a chystal se na cestu domů. Když jsem do autobusu nasedal, bylo v něm ještě pár volných míst. Já jsem seděl ve třetí řadě u okna, na straně řidiče. Bylo už skoro šest, ale řidič nikam moc nespěchal a nevypadalo to, že v dohledné době vyrazíme. Předpokládám, že čekal, až se mu autobus zaplní.

Pak jsem si všiml, že na opačné straně si našla místo jedna paní zhruba středního věku. Vypadalo to, že pláče, byla viditelně rozrušená. Aniž by se obrátila na nějakého konkrétního cestujícího, začala hned po dosednutí vyprávět svůj příběh. Byla ve městě na návštěvě u dcery a po cestě na nádraží jí někdo ukradl jednu tašku. V té tašce byla polovina peněz co měla sebou. Druhou půlku měla smotanou v kapesníku a schovanou v halence, takže jí aspoň něco zbylo. Průvodčí, řidič i ostatní cestující napjatě poslouchali a snažili se ji utěšit. Když žena dovyprávěla svůj příběh, vyndala z tašky sýr a pustila se do jídla.

My Mom's Cadillac

Moje máma kdysi měla Cadillac Coupe '63. Byl to dárek, který otec věnoval sám sobě při příležitosti odchodu do důchodu, ale máma si ho nechala ještě dlouho poté co otec zemřel. Auto měřilo skoro šest metrů a taktak se vměstnalo do její malé garáže. V ní hnízdilo, chráněno před deštěm a čekalo, až máma vyrazí na svůj pravidelný výlet na trh, kam každý týden chodila platit všechny účtenky a nakupovat potraviny.

Když bylo mámě 88, nejezdila už autem tak často jako dřív. Trvala nicméně na tom, aby i nadále měla platný řidičák a dávala pozor, aby každé dva roky neprošvihla technickou kontrolu. Během svých návštěv jsem ji Cadillacem vozíval na malé projížďky. Tou dobou už si nešlo nevšimnout toho, že není schopná otevřít zavařovačku, v supermarketu nikdy nenajde potřebné věci přestože v seznamu má několik let tytéž položky a že mě pokaždé prosí, abych jí spočítal peníze, protože má problémy s očima.

Beware of the Food Police

Tohle roční období úplně nesnáším, protože se během něj vždycky odněkud vynoří samozvaní strážci správného stravování a začnou vám před obličejem dělat prstíkem ne ne ne a jako každý rok vám začnou podsouvat tipy na to jak přežít svátky a přitom nenabrat pět kilo. Nenajdete jediný časopis, který by neobsahoval přesný seznam toho co se během svátků může a nesmí jíst. Úplně vyloučit prý musíte vysokokalorické omáčky a sušenky s máslem a neexistuje, abyste si chodili přidávat. Namísto toho se máte dojíst kousky zeleniny.

Už toho mám dost. Copak si z vánoc jako dítě pamatujete, jak jste se s chutí zakusovali do mrkve? Že ne? Já tedy rozhodně ne. Mrkev se nechávala sobům co vozili dědu Mráze. Mám vlastní seznam toho co by se o svátcích mělo jíst. Ujišťuju vás, že pokud se jím rozhodnete řídit, budete hezky vypasení a naprosto spokojení. No a co že se nedožijete Silvestra, tou dobou se už stejně nevlezete do žádných ze svých kalhot.

Spider Tokyo, Big In Japan

Těsně předtím než jsem opustil Japonsko, našel jsem ve svém bytě nečekanou návštěvu. V Kjúšú je spousta druhů hmyzu a některé si, i přes své nemalé rozměry, příležitostně našly cestu ke mně domů. Žilo jich tu celá řada: malí pavoučci skokani, kteří nevytvářeli pavučiny, komáři, mouchy, brouci. Naštěstí jsem nikdy nemusel řešit šváby nebo jedovaté stonožky, i když je pravda, že v každou danou chvíli u mě byl nějaký hmyz zabydlený.

V zimě bylo méně komárů (přesto jsem byl pokousaný celý rok, to je stinná stránka toho, když nemáte sníh) a pavoučci skokani někam zmizeli. Loučil jsem se s nimi nerad, jelikož jsem jich v bytě měl vždycky minimálně dvacet a vyváděli velmi zábavné kousky, které jsem s chutí pozoroval. Kdykoli jsem šel ráno na záchod, vyskočil mi po otevření dvěří vstříc malý pavouček a prohopsal kolem mě. Skokani nekousali a pavučiny neměli. Ať to berete jakkoli, byli to parádní kamarádi. Dokonce rádi jedli jiný hmyz a komárům nedovolili si moc vyskakovat. Na jaro se vždycky zase stejně záhadně objevili a začali mi poskakovat po kuchyni.

How To Make a Little Girl Cry

Dobrý den. Jak se vede? Já jsem Owen. Jak můžu posloužit?
Dobrý. Já jsem Dave a támhleta holka je moje dcera. Obcházíme spolu autosalony a snažíme se něco vybrat.
To auto na které se zrovna díváte, to je krása. A za tu cenu, to je skoro zadarmo.
Ono je to vlastně vysněné auto mé dcery. Ona to teda nevěděla, dokud jsme sem nepřišli, ale teď už mi tvrdí, že bez něj odsud neodejde.
Nádherné, že? Nízká spotřeba, krásná karoserie, je jak nové.
To asi jo. Už jsme za poslední týden viděli hodně různých aut, ale nad žádným dcera nejásala tolik jako nad tímhle.

Harm's Way Or the Highway

Před pár hodinami jsem hodila děcka k ségře, jenom abys věděl.
Proč jsi to udělala?
Nechci, aby se jim něco stalo. Počkáme, až tohle všechno skončí.
Co skončí? Vždyť se nic neděje.
Neboj, oni se o ně dobře postarají.
Tady se o ně staráme stejně tak dobře.
S tím bych úplně nesouhlasila. Mladý každopádně slíbil, že se tady zítra zastaví a vezme si nějaké věci.
Aha. Takže ty se v podstatě snažíš mě a děti od sebe oddělit.
Podívej, říkej si tomu jak chceš. Já jenom chci, abys věděl, že pro jejich bezpečí udělám absolutně cokoli.
Skyler, tohle jsme spolu už řešili. Tady nikomu nic nehrozí. Bezpečnější místo nenajdeš.
Co to plácáš? Tady bylo bezpečno naposledy před několika měsíci.
Pravda, teď to tady bylo trošku na hraně, ale to už je všechno za námi.
Před pár týdny se sem do domu vloupal nějaký člověk a chtěl ti vyvraždit rodinu. Tomu ty říkáš bezpečí?
To je ale dávno pasé.

Guess Who's Fighting At Dinner

Ahoj Jane, přisedni si. S tatínkem jsme zrovna probírali jak mu to dnes šlo v práci. Nechceš o tom své dceři povyprávět, drahý?
Janie, dnes jsem podal výpověď. Taky jsem poslal svého nadřízeného do prdele a pak jsem z něho vydíráním dostal skoro šedesát tisíc.
Tatínek má podle všeho dojem, že na takové chování je třeba být pyšný.
A maminka by zase radši, kdybych se celé dny poflakoval v práci, která mě vůbec nebaví.
Tak to není. Mně jenom vrtá hlavou, odkud nám přijde další výplata, což tatínka evidentně vůbec netrápí.

I Lost My Dad On 9-11

Táta mi umřel při těch útocích 11. září. Už je to třináct let a bolí to pořád stejně. Teď když mám vlastní děti, tak mi vlastně chybí ještě víc. Zrovna teď otevírali to muzeum a pouštěli tam rodinné příslušníky, tak jsem tam ráno zašel. Původně jsem pak chtěl jít ještě do práce, ale byl to hrozně silný zážitek a už bych to nedal.
Co se mu přesně stalo?Táta byl policista. Ten den měl shodou okolností zrovna volno. Jakmile ale zaslechl co se děje, vyrazil autem do města. Stihnul přesně ten moment, kdy se zhroutila druhá věž. Jeden člověk co to viděl pak říkal, že táta se málem zachránil. Už vybíhal ven, ale pak se ještě vrátil, protože na něj volala nějaká žena, která se nemohla dostat ven.

Love On Line

Jak dlouho se už znáte?
Seznámili jsme se na internetu, je to půl roku. Ale osobně jsme se setkali až teď.
Kdo je u koho na návštěvě?
Ona u mě. Přijela do města na moje narozeniny a za chvilku pojede vlakem zase domů.
Jak moc jste během toho půlroku na internetu komunikovali?
Hodně.
To je jak moc, hodně?
V podstatě pořád.
To není úplně normální, nebo jo?

An Average Drug Dealin' Joe

Co nového?
V podstatě nic. Před měsícem mě pustili z vězení.
Za cos seděl?
Prodej drog.
Už s tím seknuls?
Jo. Leda bych umíral hlady nebo tak něco.
To nemyslíš vážně, že?
Ne. S drogama jsem skoncoval.
Tak co děláš, teď když jsi venku?
Snažím se fungovat jako normální člověk.
A jde to?
Ani ne. Není to prdel tady fungovat, člověče.

Regrets I've Had a Few

Co je u vás nového?
Rozhodl jsem se, že už se nechci cítit jako totální loser. Proto se snažím udělat ze sebe lepšího člověka. Například sám sebe permanentně upomínám, abych byl trpělivější. Většinou chci, aby všechno bylo hned, i když vím, že nic by se správně nemělo uspěchat a že bych měl postupovat s rozvahou a všechno si nejdřív pořádně odpracovat. Z nějakého důvodu si ale tyhle poučky nedokážu pořádně zapamatovat.

V jaké oblasti jste nejvíc netrpělivý?
Vím, že bych asi měl říct, že v pracovní, a pravda je taková, že moje netrpělivost opravdu negativně ovlivňuje mé pracovní výsledky a vytváří poměrně nepřátelské pracovní prostředí. Upřímně řečeno mi to ale ještě větší problémy způsobuje v osobním životě.

The Creepy Relative

Mám příbuzného, kterému je kolem 45 a který je prostě podivín, jiné slovo pro něho těžko hledám. Jeho matka byla úžasná ženská, která selhala jenom v jediném ohledu a to ve vztahu k svému nejmladšímu synovi. Celé dětství ho rozmazlovala, chovala se k němu jako v bavlnce a finančně ho podporovala i poté co si sehnal své první zaměstnání. Nikdy se od ní neodstěhoval, nenaučil se správně chovat ve společnosti a i když se na povrch jeví jako přátelský člověk, ve skutečnosti jde o přerostlé dítě, které se pravidelně vzteká kvůli úplným drobnostem.

Bohužel má také ve zvyku pronásledovat ženy. Obvykle se upne na zdvořilé dívky, které udělají tu chybu, že jsou k němu vstřícné, protože jsou od podstaty hodné. Nejčastěji jde o spolupracovnice, barmanky, prodavačky atd. Můj příbuzný je pak navštěvuje, aniž by se předem nahlásil nebo aniž by jej ony samy pozvaly, nosí jim dárečky a očekává, že se spolu budou bavit o svém neexistujícím vztahu. Když jej nakonec nevyhnutelně odmítnou, pro něj to tím nekončí. Chodí za nimi dál, dokud si nejdou stěžovat vedení, načež můj příbuzný dostane padáka nebo má od té chvíle zakázán přístup do dotyčného baru či obchodu.

Greasy Old Bag

Následující příběh se odehrál zhruba před čtvrtstoletím. Jedno léto jsem pracovala jako vedoucí na příměstském táboře, který sídlil v místním divadle. Měli jsme tam čtyři další vedoucí a nějakých 60 dětí a ty jsme si mezi sebe rozdělili. Jediné děcko, které si pamatuju, byl malý blonďák jménem Justin Curtis. Toho kluka jsem úplně nesnášela. Ne, to neříkám přesně. Nenáviděla jsem ho. Nemohla jsem se na něj ani podívat bez toho že by mi to zkazilo náladu. Ráno jsem vždycky seděla v autě, skřípala zuby a doufala, že tam ten den Justin nebude, že onemocněl a když jsem ho pak spatřila, tiše jsem klela.

V jedné chvíli jsem se ho dokonce pokusila vyměnit s jiným vedoucím za tři jiné děcka, ale nedopadlo to. Vymýšlela jsem různé způsoby jak se Justina zbavit. Dala jsem si záležet na tom, aby se otíral o děcka co byly nemocné, děcka co kašlaly a kterým z nosu tekl sopel. Nic. Toho kluka se prostě nešlo zbavit. A jak byl otravný, to byste nevěřili. Ani chvilku nepostál, nedával pozor, rozptyloval ostatní děcka tak, že je štípal, a vina za to nakonec padla samozřejmě vždycky na mě.

Hater's Guide to the Winter Olympics

Tanec na ledě: tento sport nemá právo na existenci; v podstatě jde o krasobruslení oholené o všechno zajímavé. Na letní olympiádě přece taky nemají box bez soupeře, nebo snad ano? Buď sakra dejte svůj život v sázku ve snaze provést trojitý axel nebo se kliďte z ledu. To samozřejmě neplatí pro krásná děvčata – u těch se vše promíjí a mají dovoleno na ledě skotačit co se jim zlíbí. Sudí z Francie jim bezesporu udělí 0,3 bodu navíc za sexy vzhled (nebude na škodu hodně zvedat nožky). Jinak je to samozřejmě výsměch sportu. A když už jsme u nesmyslných disciplín...

Saně: Jo, staré dobré saně. Poslyšte, sáňkaři. Klidně si mě tady posaďte a valte mi do hlavy informace o technické obtížnosti téhle pseudodisciplíny a nárocích na fyzickou kondici. Mě prostě nepřesvědčíte o tom, že by se do téhle soutěže nemohl prosmýknout jakýkoli zazobaný klučina s bílou pletí co si může koupit vlastní sáně. A co si budeme nalhávat, tuhle disciplínu by vyhrála i mrtvola. Případně hromada cihel. Co víme, třeba už ji vyhrály. Stejně se na to nikdo nedívá, takže nám to uniklo. Mimochodem, jde o jedinou disciplínu, v níž byste mohli na start postavit závodníky proti jejich vůli a vůbec by to nešlo poznat. Normálně byste chytli nějakého diváka, přikurtovali ho na saně a šup s ním dolů. Jeho šance na vítězství by se tím nijak nezmenšily.

Mail Boxes Etc.

Ten chlap v Mail Boxes Etc. vlastnil ten obchod už asi deset let a šlo o poměrně vzteklého jedince. Člověk tam vždycky vešel, nade dveřmi zazvonil takový malý zvonek a borec protočil panenky a znechuceně si povzdechl, ach jo. Obvykle byl na telefonu a vřískal na mobilního operátora, přičemž otevírákem na dopisy vztekle bodal do podložky na myš. Případně nadával svému mladému pomocníkovi a říkal mu, že hloupějšího pracovníka tam ještě nikdy neměl.

"Proč ty poznámkové bločky napočítáváš zvlášť? Už jsem ti, ty tupče, říkal, že to tak nemáš dělat. V životě jsem s někým tak nechápavým nepracoval." To ve chvíli, kdy poblíž stál nějaký zákazník, který buď v šoku naslouchal nebo znechuceně odešel. Chodil jsem tam minimálně jednou týdně, abych něco někam nafaxoval. Pracuju z domu a neumím si zařídit vlastní fax a do FedExu co je dva kilometry daleko nemůžu, protože jsem se ještě nenaučil řídit auto.